RELY.cz - Pohled do historie

Pohled do historie - Bruno Thiry

vydal: Martin Vintr
zveřejněno: 24.6.2010, 13:05

počet komentářů: 0

Je ráno, pátého května 1995. První na trať vyráží Ford Escort Cosworth pilotovaný malým Belgičanem a navigovaný malým kudrnatým Belgičanem. Na druhého v pořadí, týmového kolegu Francoise Delecoura, mají více jak půl minuty k dobru. Vše jde hladce....Až na předposlední zkoušce selhávají brzdy. Je třeba vyměnit brzdové destičky, ale servis před poslední erzetou vlastně není servis, nýbrž jen tankovací bod. Posádka si tedy musí vystačit sama, má na to deset minut, avšak nemají šanci to stihnout. Vypršel jim čas, musejí odstoupit...malý Belgičan sedí v autě a nechápe, malý kudrnatý Belgičan sedí v trávě se slzami na krajíčku...

Právě jste byli svědky události, kdy Bruno Thiry a Stéphane Prévot přišli o největší šanci vyhrát podnik MS. A jak uvidíte, nebylo to bohužel poprvé...

Bruno Thiry se narodil 8. října 1962 v ardenském městečku St. Vith, jež proslulo za druhé světové války. Sotva mu bylo dvacet, když začal se Simcou závodit v domácím šampionátu. Jelikož se mu nadmíru dařilo, dostal nabídku od dealera Opelu, aby jezdil pod jejich jménem. V letech 1991 a 1992 vyhrál kategorii skupiny A7 v San Remu, v roce 1993 se již vítezství ve třídě staly častou událostí. Na slavném Monte, v San Remu, Španělsku, Finsku a Portugalsku slavil zisk prvního místa. To by zřejmě stačilo na titul v šampionátu, pokud by ovšem nějaký existoval. Za výsledky předokolek tehdy totiž oficiální odměnu získaly pouze týmy....Nicméně Brunovy výkony nezůstaly bez povšimnutí u tehdejšího šéfa Fordu Johna Taylora, jenž zrovna vyhodil bývalého mistra světa Miki Biasiona a nyní za něj hledal náhradu. Bruno se tak na hezkých pár let upsal modrému oválu.

První závod byl opravdový křest ohněm, Monte Carlo není nikdy jednoduché. Thiry dojel šestý, stejně jako na Korsice. V San Remu a Argentině byl čtvrtý a sezónu uzavřel prvním umístěním na bedně, když dojel na RAC rally třetí, což celkově znamenalo páté místo v šampionátu, jen pět bodů za budoucím mistrem Colinem McRaem. Následující rok začal pátým místem na Monte a šestým ve Švédsku, kde jel vůbec poprvé a rozhodně nezklamal. Šestý byl také v Portugalsku a Austrálii a pátý na RAC. Pokud by jeho Escort vydržel i poslední erzetu na Korsice, mohl slavit kromě vítězství také celkové třetí místo v klasifikaci....

Sezóna 1996 začala pro Bruna až v Řecku. Ve Švédsku totiž vedle nově příchozího Sainze startoval Delecour, ale nijak neoslnil, takže v Indonésii za něj zaskočil testovací pilot Gwyndaf Evans, jenž ovšem nedokončil, protože mu došel benzín...v Řecku byl tedy Thiry zpět v kokpitu Escortu a výsledkem bylo šesté místo.

V Argentině se pohyboval na stupních vítězů, ale porucha poloosy na Sanzově stroji znamenala, že Brunova neporušená byla do Sainzova vozu namontována, aby Španěl neztratil čas. Toho tak ztratil mnoho právě Thiry, jelikož řídit závodní vůz s pohonem tří kol není žádný med...I tak ale dovezl vůz do cíle na pátém místě. V Austrálii byl opět šestý a na závěr sezóny, v San Remu a Španělsku si dojel pro zasloužená třetí místa.

Pro rok následující však žádné angažmá k dispozici nebylo, takže Bruno startoval v MS jen dvakrát: ve Španělsku s tovární Ibizou Kit Car a v Anglii se soukromým Escortem WRC, v obou případech však nedojel. Toho roku mu angažmá u Fordu vyfoukl Armin Schwarz díky svým sponzorům, jenže ti přestali v průběhu roku platit a němce nahradil Juha Kankkunen. Když na konci roku odešel Sainz do Toyoty, ve Fordu, nyní již pod vedením Malcolma Wilsona, se opět vytvořilo místo pro dva malé Belgičany.

Zcela nové bylo i nářadí, s nímž měli závodit. Stále to byl Escort, avšak nyní postavený podle nových pravidel World Rally Car. Nová byla i sekvenční převodovka, a tak chvíli trvalo, než si Bruno na auto zvykl. V Monte Carlu byl šestý, ve Švédsku osmý, ale před Safari rely se zranil, pročež nemohl startovat. Na Safari a v Portugalsku jej nahradil Ari Vatanen. Ve Španělsku se Thiry vrátil zpět do Escortu a soutěž začal nejrycheljším časem na první erzetě. Dlouho se pak držel na třetím místě, přičemž jej potkala kuriózní závada, když se uvolnila baterie napájející onboard kamery a zasekla se pod pedály, což jej stálo mnoho času. Konec trápení znamenala porucha motoru tři zkoušky před cílem. I na Korsice jezdil třetí, než jej překonali piloti Peugeotů 306 Maxi Delecour a Panizzi. V Argentině byl opět třetí, ale další porucha motoru jej před koncem první etapy donutila odstoupit. V Řecku se ujal vedení, ale sotva svůj náskok navýšil na necelých deset sekund, opět jej zradil motor...Na Novém Zélandu se za to týmu nechtěně "odvděčil", když trefil kámen a po následných kotrmelcích donutil tým, aby vyrobil o jeden nový Escort navíc, než jej nahradí nový Focus.

V San Remu byl pak šestý, Austrálii sedmý a kapitolu s názvem Ford Motor Co. uzavřel v Británii třetím místem, když to byl právě on, kdo světu oznámil, že Sainz stojí s poruchou těsně před cílem a přišel tak o svůj titul.

V roce 1999 začal jako třetí pilot u Subaru, ale moc se mu nedařilo. Z pěti startů byl jednou šestý a jednou pátý. Nejlepší výsledek sezóny tak přišel až v Británii, kdy usedl do tovární Octavie WRC a dovezl ji do cíle na čtvrtém místě, což byl do té doby její zdaleka nejlepší výsledek. Už to vypadalo, že i v příštím roce pojede za Škodu, ale nakonec se vedle Schwarze díky penězům sponzorů prosadil Luis Climent. Bruno tak startoval pouze na Monte s Corollou WRC týmu Grifone a po vynikajícím výkonu dojel do cíle jako pátý. Účastnil se však ME v tovární Xsaře Kit Car. Celkemk šestkrát slavil vítězství ve třídě A7, z toho jednou dokonce zvítězil celkově. Tyto výsledky mu v kategorii Formule 2 vynesly titul. Kdo ví, jak by se odvíjela jeho kariéra, kdyby v Citroenu zůstal i v následujícím roce, kdy Citroen s Xsarou WRC vstoupil do MS....

Tam se Bruno ovšem vrátil i přesto, jelikož kladně odpověděl na nabídku Škodovky. Nová Octavie WRC druhé evoluce měla být v jeho a Schwarzových rukou bojovat o nejlepší příčky za Peugeoty, Subaru a Mitsubishi. A zatímco Schwarzovi se to občas podařilo(Monte Carlo, Safari), brunovi se tolik nedařilo. Za Schwarzem zaostával(těžko říct, jaké byly ovšem podmínky v týmu), navíc jej neprovázelo štěstí. V Argentině jen o vlásek unikl smrti, když na poslední chvíli vyskočil z Octavie, na kterou se převrátil haičský vůz(a zranil dr. Pohllmanna).

Mimo to také startoval společně se Schwarzem za tovární tým na Rely Bohemia, kde se odehrála známá aféra s hřebíky, jež mu na jedné z erzet proděravěly pneumatiky a zmařily šance na vítězství. Zničený Thiry chtěl odstoupit, ale nakonec jej tým přemluvil a do cíle dojel jako třetí.

Největší šanci na body měl na Safari, ale těsně před cílem mu odešel posilovač řízení, což bylo na extrémně dlouhých tratích ve velkém vedru velmi nepříjemné. Vysílený Thiry pak příliš rychle najel do prohlubně v cestě a nejenže poničil auto, ale přivodil nehezké zranění zad svému spolujezdci Stéphanu Prévotovi, jenž ho za to v bolestech nazval idiotem.

Zranění to bylo vážné a Prévota ve Finsku nahradil Georges Biar. Ani návrat Prévota však pro poslední dvě soutěže v San Remu a Walesu nic skvělého nepřinesla (Škodovka tehdy nestartovala u protinožců). Mizerná sezóna, žádný bod, to vše vyústilo ve fakt, že Thiry již v MS nesehnal tovární angažmá. Z tratí však nezmizel, jelikož nastoupil s Peugeotem 206 WRC týmu Peugeot Bastos Racing Team. Ze sedmi startů bodoval v Německu pátým místem, když "na stará kolena" porazil jezdce jako Märtin či Mäkinen. San Remo bylo jeho tečkou za kariérou v MS, tehdy dojel třináctý.

Se stejným týmem a vozem se o rok později zaměřil opět na ME a pět vítězství a dvě druhá místa mu vynesly titul. K němu mu ale dopomohl Jean Marc Fortin, jelikož Prévot přesedl k Francoisovi Duvalovi. Bruno startoval i na Barumce, ale pro poruchu motoru nedojel.

V roce 2004 opět závodil v ME, ale s Citroenem C2 S1600 a nakonec získal titul vicemistra. Na začátku následujícího roku pak ohlásil konec aktivní kariéry. Vrátil se na Condroz rally 2006, když dovedl Peugeot 307 WRC ke druhému místu.

Zdroj: Martin Vintr, RELY.cz

Reklama